Kartounky ve městě
V roce 1813 bylo ve městě deset kartounek, v roce 1838 osm fabrik v Lípě a jedna v Dubici, v roce 1845 sedm v Lípě a jedna v Dubici, v roce 1855 pouze šest a dvě v Dubici, v roce 1860 pět a jedna v Dubici a roku 1882 jsou již uváděny pouze dvě tiskařské firmy.
V českolipských kartounkách bylo v letech 1843–1844 zaměstnáno asi 1 200 osob, z toho 258 tiskařů a 127 tiskařských učňů, zbytek byli pomocní dělníci.
V letech 1842-1843 měla fabrika Josefa Richtera sídlící v areálu vedle původního českolipského hradu 80–100 tiskařských stolů a zaměstnávala 250 osob. Roční výroba byla odhadnuta na 19 000 kusů srovnatelných kartounů a její hodnota vyčíslena na 186 000 zlatých. Hlavní výrobní náplní byly potištěné šátky dodávané na rakouský vnitřní trh prostřednictvím skladů v Praze, Brně, Vídni a Linci.
Tovární areály kartounek a součásti jejich provozu
Výrobní proces v kartounkách sestával ze tří základních kroků: přípravy (tj. bělení, čištění a hlazení před potiskováním), vlastního potiskování (patřičně obarvenými dřevěnými šablonami či štočky) a konečné úpravy (tj. vyvářka, bělení, praní, hlazení).
Tiskařská dílna Franze de Paula Elbela v dnešní Moskevské ulici se v roce 1843 kromě vlastní tiskárny skládala z dalších provozních budov – barvírny, sušicí věže a stáje. Továrna měla barevnu, tj. chemickou laboratoř na přípravu barev, kotle zvané kypy, sklady chemikálií i sklady zboží, mandlovnu, sklady továrních potřeb, jako bylo dřevo na formy, sudy, kádě a třecí misky, nářadí rytců forem i nářadí tiskařů a další.
